Škola tě nenaučí, jak se učit
Trávíme v lavicích roky života, ale vycházíme bez té nejzákladnější dovednosti pro život
Roman: „Jak se učit, jsem se naučil až na výšce – při psaní seminárních prací.“
Martin navrhuje zavést metapředmět „Jak se učit“ (hezky pěkně už od prvního stupně ZŠ)
Co by obnášel? Experimentování s různými technikami učení místo pasivního přijímání informací
„Smysl školy je připravit děti na to, aby se dokázaly adaptovat na budoucnost. Aby se dokázaly přizpůsobit všem změnám, které přijdou.“
Ochutnej místo rozptyl a zapamatuj
Frontální výuka pořád přežívá z dob, kdy učitel byl jediným nositelem informací
Dnes potřebujete umět s informacemi pracovat, ne je jen memorovat
Věčné opakování stejných témat „od začátku“ (Přemyslovci v páté třídě, sedmé třídě, na gymplu…)
Děti ví o pravěku víc než o 90. letech
💡 FOSILNÍ POSTŘEH: Předmět „Jak se učit“ by dal dětem nástroje na to, jak se vyrovnávat s tím, co se na ně (a na nás všechny) valí.
Za zelené slony pětka
Absurdita známkování z kreativních předmětů (výtvarka, hudebka apod.)
„Klid, Pepíčku! Nic si z té trojky nedělej, paní učitelka známkuje sebe.“
Známky se stávají identitou – „na matiku jsem blbej, vždycky jsem měl trojku“
Anglický systém: hodnocení osobního pokroku místo porovnávání se spolužáky
Chyba jako experiment, ne trest
Ve škole: chyba = body dolů
V reálném životě: chyba = zpětná vazba a posun
Mimo komfortní zónu se učíme nejvíc, ale taky tam nejvíc chybujeme
Škola vede k vyhýbání se riziku místo experimentování, je těžké takový vzorec v životě zlomit
„Chyba je přece často výsledkem nějakýho experimentu. Prostě něco zkoušíš – půjde ti to, nepůjde ti to, čert ví. Ale těma slepýma uličkama si kalibruješ cíl.“
Čeština jako nástroj, ne diktát
Místo vzbuzování lásky k jazyku jen mechanické memorování
„Děti mi chodí domů bez extra vztahu k mateřskému jazyku.“
Přehnaný důraz na formální spisovnost zabíjí chuť se vyjadřovat
Slohovky píšeme celou dobu pro jednoho čtenáře (učitele) místo různých cílových publik (jako v běžném životě)
Slohovka: text se tvoří v mnoha krocích
V reálném světě: text prochází mnoha editacemi, vyvíjí se průběžně pod rukama
Ve škole: napíšeš na první dobrou, odevzdáš a je hotovo
Učitel jako zkušený editor? Skoro nikde
První verze je vždycky jen hrubý materiál, který potřebuje opracovat
AI: nástroj, ne hrozba
Některé školy reagovaly zrušením seminárních prací
AI by měla být součástí výuky – k čemu je ji ignorovat?
Žáci s ní umí pracovat lépe než mnozí učitelé
Škola má připravovat na reálný svět, ne na včerejšek
Budoucnost za dveřmi
„Většina dnešních prvňáčků bude dělat profesi, která dnes neexistuje.“
Martin sám dělá práci, která neexistovala ani v době, kdy maturoval
Škola by měla učit se adaptovat (v duchu: nejlepší způsob, jak pokračovat, je pokračovat)
Změna nepřijde jen od učitelů – potřebujeme jiný přístup rodičů i celé společnosti
Share this post